Můj příběh

Soňa Búřilová
Jóga

 

Dnes jóga není jen mým občasným fyzickým cvičením.

JÓGOVÁ CESTA se stala mou CESTOU ŽIVOTNÍ.

Cítím se dobře po fyzické stránce, nevím, co je to bolest zad a nespavost, ale hlavně cítím velkou sílu uvnitř sebe. Díky svému pocitu spokojenosti mohu lásku a radost dávat i druhým kolem sebe.

Jóga

To, že si mohu ten příjemný pocit, který jsem měla vždy po lekci jógy, uchovat i na chvíle mimo podložku jsem tehdy vůbec netušila. Hluboký předklon ke svým nohám jsem na začátku rozhodně neudělala a stoj na hlavě mi připadal jako něco nedosažitelného.

Je to už více než 12let, kdy jsem poprvé rozrolovala jógamatku, tehdy to bylo na lekci gravidjógy, lekci pro těhotné ženy.

Z vystresované manažerky lektorkou jógy

Před touto první lekcí jsem byla rozvedená manažerka v korporátu, která se honila za čísly, snažila se odolávat neustálému tlaku na nárůsty tržeb a snižování nákladů. Jelikož podvečery patřily domácím povinnostem a přesouvání syna na kroužky, začínala jsem svůj denní koloběh hodinou spinningu nebo lekcí kickbox aerobiku, abych měla jistotu, že se stihnu odreagovat a uvolnit. Při každém větším stresu na mě volalo mé tělo bolestí hlavy nebo blokací zad. Já však neposlouchala a řešila to známou růžovou pilulkou.

Svůj blížící se kolaps a pracovní vyhoření jsem se tehdy rozhodla vyřešit odchodem na mateřskou dovolenou, jelikož můj nový partner ještě děti neměl. Po vysazení antikoncepce jsem otěhotněla samozřejmě hned, ale na konci 3. měsíce, po výšlapu na Lysou horu, potratila.

Začala jsem si uvědomovat, že je třeba něco změnit a na doporučení kamarádky navštívila léčitelku TCM. Ta mi začala otevírat oči a díky bylinám a jejím, tehdy pro mě nesnadným úkolům, jsem se začínala cítit lépe. Po půl roce jsem znovu otěhotněla a zůstala s rizikovým těhotenstvím doma.

To byla chvíle mého zastavení.

Zároveň ale také strachu a promlouvání ke svému bříšku, aby to tentokrát vyšlo.

Po prvním trimestru mi gynekoložka doporučila lekce těhotenské jógy a já zavítala na svou první jógovou lekci k úžasné Kamile Skoutajanové (dnes Pětvalské). Jógovala jsem vesele až do porodu. S tím velkým bříškem jsem se cítila pružnější, ohebnější a vyrovnanější než kdy předtím.

Díky tomu malému uzlíku v sobě jsem objevila lásku na celý život.

To pomyslné zpomalení mi už zůstalo. Lekce těhotenské jógy vystřídala jóga po porodu a jógové hrátky s miminky.

 

 

Další osudové jógové setkání bylo s jedinečnou Lenkou Knag. Ta mi na kurzu Jivamukti jógy ukázala nejen jiný jógový styl, ale i skrytá zákoutí jógové cesty za samotným fyzickým cvičením, jako zpěv manter, meditace, práce s dechem, studium textů…

Co po mateřské ?

V roce 2013 jsem se rozhodla nevrátit do stejného pracovního kolotoče. Pustila jsem se do absolvování lektorského kurzu powerjógy v Praze a hned poté začala vést lekce powerjógy, následně vinyasa jógy. Svou lektorskou praxi jsem rozšířila o jógu pro těhotné ženy a krásný kurz dětské jógy u Hanky Luhanové, díky kterému jsem si užívala hravé lekce pro malé jogíny ve studiu a ve školkách.

S láskou k sobě a k Matce Zemi.

Na cestě k sobě a prohloubení mé meditační praxe mě provázela novodobá šamanka Karaimi (dnes OAE) při ročním on-line studiu v Ameera Academy. Díky tomuto úžasnému programu a jejímu přístupu jsem vykročila na hlubší cestu k sobě a k vědomějšímu spojení s Matkou Zemí.

Praxe jógy je něco, čím se rozvíjí naše plné já, stáváme se sami sebou.

Je krásné vidět a cítit, jak po lekci lidé odchází jako znovuzrození. S prostorem ve svém těle, který pomocí plynutí s dechem vytvořili a naladěni více do svého středu odchází domů. Ale dveře sálu se zavřou, příjemné pocity z jógy vyprchají a mnozí se vrací ke svým stereotypům a čekají třeba týden až zase rozrolují tu svou jógamatku, tak jako dříve já.

Zůstat na své jógové cestě i mimo jógové studio.

Vím, jak je na začátku těžké zajógovat si sama doma, poskládat jednotlivé jógové pozice za sebou a zároveň si to užít. Nevědět, jak zapojit dech, usednout k meditaci či si dokonce zazpívat mantru. Je potřeba také dostatečná vůle, sebekázeň a odhodlání.

Proto jsem vytvořila tento prostor

Hridaja – od srdce,

ke společné praxi v sále pod mým vedením, ale hlavně na podporu tvé domácí praxe a nalezení svého učitele uvnitř sebe…

 

„Hlavní zdroj štěstí je uvnitř nás samotných“ –  Dalajláma.