„TADY A TEĎ„, oblíbená mantra dnešní doby a součást příruček k osobnímu rozvoji, ale také slova, která zaznívají z úst lektorů, stejně jako ode mě při vedení lekcí jógy: „Buďte přítomní s plnou pozorností, tady a teď.“
Neexistuje nic jiného než přítomný okamžik, ale často mu věnujeme jen velmi málo pozornosti.
Vím, že se to snadno říká a o něco snadněji provádí na lekcích jógy.
Jsou ti řádky níže blízké?
Je úterý a já jsem konečně dorazila na svou oblíbenou lekci jógy. Podle pokynů lektorky usedám do sedu se zkříženýma nohama na svou jógamatku, která ještě trochu chladí, jak celý den čekala v autě na svůj čas.
Zavírám oči a přichází první dlouhý nádech nosem a hlasitý, opravdu úlevný výdech ústy. Takto ještě dvakrát s vděkem přijímám a provádím. Pomalu se snažím dle pokynů upoutat pozornost ke svému dechu, ale myšlenky ještě stále odbíhají a ve mně doznívá celý ten shon, který předcházel mému usednutí zde.
Tak jako začíná pomalé protahování s nádechem a výdechem, začínám si po celém dni pomalu zvědomovat sebe a své tělo. První střecha či pes hlavou dolů je vždy taková úleva. Opřít se o dlaně, svěsit hlavu a prošlápnout po celém dni své usezené nohy.
Při dynamičtější části lekce se už plně koncentruji na dech, pohyb a správné provedení. Občas se na sebe vnitřně zlobím, že mě mé tělo nepustí tam, kam bych si představovala nebo kam se dostane jogínka vedle mě, ale jako by to lektorka věděla a svou připomínkou:
„Nekoukej na jogína vedle. Každý máme své tělo a svou cestu“ mě vrací zpátky.
V delších výdržích prodýchávám dle pokynů a snažím se o to „TADY A TEĎ“. Nemyslet na to, že se pomalu blíží konec a jestli zvládli doma večeři beze mě, ale vnímat svůj dech, své tělo, jak a kde se dotýká podložky, jak se cítím v jeho jednotlivých částech a ty rušivé myšlenky s láskou a bez rozvíjení ještě vydechnout ven.
Závěrečná relaxace je jako pohlazení na duši. Ještě se protáhnout, usmát se na sebe, poděkovat sobě a józe…NAMASTE…zase za týden…
Tak co? Našla jsi v tom kousek sebe? Věřím, že ano.
A co s tím poznáním příjemných pocitů ve chvílích „TADY A TEĎ“?
Jak najít to zastavení mimo podložku nebo po ukončení jakékoliv jiné činnosti, která nás těší a odpoutá od shonu a běžných starostí?
Všichni to známe. Spěcháme od jedné věci k druhé, proškrtáváme svůj To Do list a většinou při jedné činnosti už myslíme na ty další. Posloucháme nekonečné breptání své mysli a necháváme si uniknout to zázračné kolem sebe, které se odehrává TADY A TEĎ. Pohyb našeho těla, náš dech, vůně kolem nás, naše pocity při každodenních činnostech… Nemusíme hodiny sedět v meditaci, abychom si uvědomovali přítomný okamžik.
Přenést se do přítomného okamžiku je tak snadné. To, co je těžké, je připomenout si, že to máme udělat.
A jak to změníme? Uděláme tu nejjednodušší a nejpřirozenější věc na světě.
Budeme dýchat.
Zastav se. Dopřej si hluboký nádech a očistný výdech. A nejlépe několikrát za sebou. Dech je to, co máš neustále u sebe.
ZASTAV SE NA CHVÍLI KAŽDÝ DEN a prodýchej.
Rozhlédni se přitom kolem sebe a řekni si:
Jak se cítíš právě TEĎ?
Co vidíš, jaké vůně a barvy tě obklopují právě TADY?
